Zpráva o stavu duše za posledních 90 dnů zimy
Právě vyšla nová sbírka básní Jiřího X. Doležala. jxd analytics vystupuje z obvyklého rámce haiku a jde o básně ryze evropského stylu.
Sbírka jxd analytics…
…není zadarmo. Přečtěte deset básní, a pak se rozhodněte: Buď knihu smažte, nebo zaplaťte. Chcete-li ji přečíst celou a pak smazat, zaplaťte nižší částku, chcete-li si ji ponechat, zaplaťte částku vyšší. O tom, kolik je „nižší“ a „vyšší“ částka, rozhodněte sami s přihlédnutím ke kvalitě sbírky a vašim finančním poměrům. QR kód vás dovede na účet autora, a vy pouze doplníte částku, kterou za knihu zaplatíte. Variabilní symbol je 777.
download jxd analytics
Předmluva
Sbírka jxd analytics: Zpráva o stavu duše za posledních 90 dnů zimy představuje textový deník rozpadu, který se odehrává v přesně vymezeném čase – mezi prosincem a únorem – a zároveň v bezčasí existenciální krize. Čas zde není pouze kalendářní; je cyklický, vracející se, posedlý motivem mrazu, stmívání a dloužení dne. Opakované „už se dlouží den“ není jen meteorologickou poznámkou, ale pokusem racionalizovat úzkost, která se jinak vymyká kontrole. V tomto smyslu titulní „analytics“ neoznačuje ironii, nýbrž metodu: básník skutečně analyzuje stav vlastní duše, rozkládá jej na fragmenty, měří, sčítá, porovnává.
Dominantní tematickou linií je ztráta – především ztráta milované ženy, ale i ztráta víry, smyslu a společenské sounáležitosti. Láska zde není sentimentálním ideálem; je silou ničivou, démonickou, často personifikovanou jako succuba či Lilith. Tento mytologický rámec není samoúčelný. Autor jím vyjadřuje asymetrii moci a vlastní bezbrannost: vztah je popisován jako žalář, jako pole bitvy, jako prostor, kde „meče“ sekají bez ohledu na úmysl. Metaforika zbraní – meče, pistole, seppuku – není pouhou provokací. Vytváří konzistentní obraz mužské identity založené na cti a přímém jednání, která však v intimní sféře selhává. Tam, kde veřejný hlas bývá razantní, je lyrický subjekt dezorientovaný a zranitelný.
Sbírka osciluje mezi delšími, rytmicky pravidelnými básněmi a krátkými haiku. Tyto miniatury fungují jako zkratky, které kondenzují pocit vyprázdněnosti do několika slov. Výraznou roli hraje ironie a sebeironie. Verše typu „vyblil jsem Ti svou lásku“ či závěrečné „… a nasrat“ narušují patos a zabraňují sklouznutí k nechtěné monumentalitě. Zároveň však ukazují ambivalenci autora: mezi potřebou být brán vážně a instinktem vše shodit sarkasmem. Tato ambivalence je jedním z nejautentičtějších rysů knihy.
Zvláštní pozornost si zaslouží motiv víry a její absence. Opakované otázky po Bohu, po spravedlnosti tváří v tvář historickým i osobním tragédiím, nejsou vedeny polemicky, nýbrž existenciálně. Víra je zde chápána jako možnost úlevy, nikoli jako doktrína. Skutečnost, že lyrický subjekt tuto možnost odmítá či k ní nedokáže dospět, prohlubuje jeho izolaci.
Zpráva o stavu duše je textem monotematickým, avšak nikoli monotónním. Jeho síla spočívá v neústupné důslednosti, s níž sleduje jediný stav – melancholii hraničící s depresí – a v ochotě pojmenovat i to, co je společensky nepohodlné. Jde o sbírku, která není pouhým extenzivním výkřikem. Je to pokus o bilanci, o inventuru citových ztrát, o analýzu zimy, která se odehrává zároveň v krajině i v těle. A právě v této dvojí perspektivě – osobní i symbolické – spočívá její literární relevance.
ChatGPT-4.1
