sponzor webu

články jxd

vcard

vcard

certifikát původu

Vaňkova lavice

Největším znalcem trilobitů devonu Barrandienu, kterého jsem osobně znal, byl přítel Dr. Jiří Vaněk. Měl jsem možnost se o tom mnohokrát přesvědčit (a nejen já) při našich společných výpravách, též do vápencových lomů devonského „ostrova“ koněpruského. Desítky let terénních výzkumů a geniální paměť (ne náhodou mu Dr. Šnajdr říkával „Kompjutr) umožňovala nesmírně detailní znalost mnoha lokalit, často až na úroveň tenkých lamin. Jednou v létě roku 1991 jsme sbírali ve vinařických vápencích na dně lomu Homolák, tam kde se dnes rozkládá krásné jezero. Patrně velké horko nás tenkrát vystrnadilo do stínu lesíka nedaleko okraje lomu, mezi velké bloky vápenců, ležících zde určitě již od padesátých let. Jedna vápencová lavice jej tenkrát neobyčejně zajímala, což komentoval slovy: Tady tou lavicí, zvětralé do podoby „bílých“ vrstev, prochází asi pět centimetrů mocná poloha s jinde velmi vzácnými trilobity. S Lojzou (Dr. A. Přibylem) jsme v ní sbírali materiál k Harpidelle, kterou jsme popsali v roce 1981. Dvě kranidia trilobita Harpidella distincta, ve vinařických vápencích vzácného druhu, jsme tenkrát též nalezli…
Při nedávném třídění starých sběrů z devonských lokalit v okolí Koněprus, jsem si vzpomněl i na tuto neobvyklou lokalitu a v polovině letošního března ji navštívil. Balvan jako stůl leží na svém místě, snad jen více porostlý mechy. Co s ním? Zachovat jej jakožto typovou lokalitu a také z nostalgie a riskovat tak jeho možné ztracení při terénních úpravách probíhajících nedaleko?
Tuto malou vzpomínku jsem napsal k 5 výročí úmrtí (7.10. 2005) drahého přítele.

Václav Vokáč

Print Friendly

Krátká úvaha o plané hrušni nad lokalitou „pod hruškou“

Pokud existuje památný strom českých paleontologů, je jím nejspíše stařičká plánička vévodící téměř 200 let světoznámým paleontologickým lokalitám „pod hruškou“ u silnice ze Skryjí do Týřovic. Je posledním žijícím svědkem slavných dob výzkumů J.Barranda v první polovině 19. století, který odsud popsal nálezy unikátních vývojových stádií trilobitů od larvičky až po dospělce, například druhu Sao hirsuta.
Od  Barrandových počátků výzkumů, se v její blízkosti postupně vystřídali generace vědců a sběratelů zkamenělin: I. Hawle, J.M. Šáry, O.Novák, J. Kušta, J.Kuthan, J.F. Pompeckj, J.J. Jahn,V.Smetana, J.Šuf, R.Růžička, F.Prantl, J.Jarka, V.Opatrný, A.Přibyl, M.Šnajdr a mnoho dalších.
Proč vlastně píši tyto řádky? Byla svědkem i mých sběratelských začátků a byl bych rád, aby tu mohla spokojeně vegetovat třeba za sto let, toliko vše. Doba je plná převratných přehmatů a a nevidím žádnou jistotu, že nemůže padnout za oběť nějaké „vyčišťovací“ akci člověka o kterém by i soudruzi svého času prohlásili, že „aktivní blbec je horší než třídní nepřítel“.
Ona si jistě zaslouží právní ochranu a co vlastně brání tomu, aby byla prohlášena památným stromem, přimlouval se za to již Dr.F. Prantl v roce 1947. Pracovníkům CHKO Křivoklátsko se v rámci skryjsko-týřovického kambria zdařila řada záslužných počinů, snad je tyto řádky inspirují v jejich další bohulibé činnosti…
Ps: Když jsme se společně s O.Fatkou a M. Doubravou v létě 1976 pokoušeli čistit starou lokalitu zasypanou v cca 2-3 m hluboké jámě, překvapil nás tenkrát fakt, na jak drobounké kousky je břidlice roztlučena a jak je chudá na fosílie. Z toho jsme usoudili, že staříci museli břidlici velmi pečlivě roztloukat a brát téměř všechny fosílie co našli.To velmi kontrastuje s novodobou sutí, tvořenou značně velkými (3-10 cm) bloky břidlice, plnou drobných fosílií, včetně vývojových stádií trilobitů.
S pozdravem V.Vokáč, mailto:lichas@seznam.cz, 18.2.2010

Print Friendly

Milan Doubrava padesátiletý

V letošním roce (24.8.09) oslavil padesáté narozeniny, významný soukromý paleontolog a můj největší kamarád Milan Doubrava. Dovolte proto přátelé, malou vzpomínku na minulých 42 let, co jej znám.
S Milanem jsem se seznámil v polovině druhé třídy (1967), kdy jsem se přistěhoval do Plzně a kdy jsme si hned padli do oka.
Oba nás velmi zajímal pravěk a tudíž zkameněliny v okolí našeho bydliště, tj. karbon a ordovik.
Jediným paleontologem, profesionálem v Plzni, byl v té době Dr. Jaroslav Kraft ze Západo-českého muzea, který nám určoval první nálezy a za kterým jsme oba chodili do budovy pivovarského muzea, kde tehdy sídlila přírodověda. V té době jsme založili náš TRILOBOS KLUB, jehož jsme byli jedinými členy. Čilé kontakty jsme měli od počátku 70 let též s Michalem Merglem, kterého jsme potkávali hlavně v terénu. Zhruba od poloviny 70 let jsme společně začali navštěvovat pány profesionály především v ÚÚG: Dr. I.Chlupáče, V.Havlíčka a hlavně náš velký trilobitářský vzor Dr.Milana Šnajdra. Dodnes mám na paměti, jak jsme jako 14letí, po zazvonění poslouchali s uchem na překližkové příčce, zda uslyšíme šouravé kroky pana doktora, protože to slibovalo, až několik hodin nadšené diskuse a přísun nedostatkové literatury.
Paleontologie se pro nás stala drogou, která nám pomáhala se přenést přes jinak otřesný společenský marasmus těch let.
V roce 1975 jsme se seznámili s Pepíkem Moravcem a o něco později i se Slávou Grigarem a Petrem Krýdou, kteří tak přibyli do terénní party.
Dodnes vzpomínám s jakým nadšením jsem četl dopisy od kluků, když jsem od podzimu77 do podzimu 79, sloužil vlasti jako tankista v Kežmaroku a Martině. Milan si vojny moc neužil, byl jen půl roku v Bechyni(1980).
V roce 1979, nás pět založilo Plzeňskou paleontologickou sekci, která je funkční dodnes. „Schůze“ sekce se tenkrát konali každý týden, kdy jsme v některé z oblíbených restaurací, spřádali plány na víkendy a vedli dišputace.
Časem se především výroční akce na lokalitách v okolí Koněprus Hýskova a Bubovic staly vyhlášené, takže jezdili i další kolegové František Hartl, Přemek Košan, Olda Karoušek, Venca Rákosník a Dr. Jiří Vaněk. Zdvořilostními návštěvami nás poctili občas též Dr.I.Chlupáč a Dr.V.Havlíček.
Milan a Sláva rádi hrají na kytary, takže večer je vždy o zábavu postaráno a proto nás mají dodnes místní domorodci v různých částech „pražské pánve“ v stálém povědomí.
Milan byl také zručným výrobcem tehdy totálně nedostatkových geologických kladívek, která vyráběl z velmi kvalitních materiálů a jenž dodnes používá řada kolegů.
A byl to opět Dr. Jaroslav Kraft (ano Petře) , který nám jednou v polovině osmdesátých let povídá: Proč, když máte takové nálezy atd., nezkusíte něco napsat, třeba to projde? Byla to pro nás obrovská vzpruha, protože jsme měli již rozsáhlé sbírky, plné zajímavých věcí. Milana nejvíce zajímali harpetidní trilobiti, mě trilobitová společenstva kopaninského souvrství ve kterém jsou tito trilobiti u nás nejhojnější, což předurčovalo naše společné sběry. V roce 1985 Milan objevil nově zbudovanou lesní cestu vedoucí z vrchu Damil do osady Koledník.Odkrytý profil silurem se zde ukázal paleontologicky velmi zajímavý a dlouhodobé sběry poskytly neobyčejně bohatý paleontologický materiál, mimo jiné 5 nových taxonů trilobitů.
Nelze zapomenout, jak jsme odsud společně shromažďovali materiál k vzácnému, novému cheiruridu, rodu Crotalocephalus. Po mnoha dnech hledání v rozmezí cca 2let jsme měli několik pygidií, hypostomů a pouze 4 fragmenty kranidií. Při jednom hledání s námi byl i Pepík Moravec, který nalezl překrásné kranidium, které nám nezištně věnoval. Proto jsme nový druh nazvali Crotalocephalus moraveci. Pikantní bylo, že pouhý rok po uveřejnění (1990) byl tento druh nalezen i ve stejně starých sedimentech Španělska, jak nás informovala Dr.I. Rábano. Přispěli jsme tak „svojí troškou do mlýna“ že se tato trilobitová fauna oprávněně nazývá faunou „českého„ typu.
Milan měl vždy ve velké oblibě klabavské souvrství, s buldočí vytrvalostí prohledával dlouhá léta skrývky starého lomu Hlava u Komárova. Patrně nikdo, mimo M. Mergla nevěnoval této, na trilobity extrémně chudé lokalitě, takové množství času.Výsledky se však dostavily, Milan zde nalezl řadu zajímavých fosílií, například materiál k taxonům Ectillaenus advena a Cyrtometopus, který nebyl do té doby z Barrandienu znám.
Milan Doubrava je majitelem vědecky cenné a poměrně velké sbírky (cca 3000 ks) především trilobitů, hlavně ze skryjsko-týřovického kambria, ordoviku (hlavně klabavské a šárecké souvrství), siluru (motolské a kopaninské souvrství) a koněpruského devonu, kterou průběžně rozhojňuje, dále je dlouhodobým donátorem řady veřejných sbírek.
Milý Mildo, přeji Ti, hodně zdraví a osobní spokojenosti v dalším životě, protože jen to dává sílu a chuť, pokračovat v námi milené Trilobitologii.

S pozdravem Tvůj Vena V.

Bibliografie článků Milana Doubravy:

Vokáč V.- Doubrava M.(1990): Crotalocephalus moraveci sp.nov. (Trilobita) from the
Silurian of Bohemia.- Věstník Ústř.Úst.geol. Praha.
Doubrava M.(1991): New representatives of the family Harpetidae Hawle – Corda,1847
(Trilobita) from the Bohemian Silurian.- Věstník Ústř. Úst.geol. Praha.
Doubrava M.(1999): Discovery of Cyrtometopus Angelin,1854 (Trilobita) in the Klabava
Formation (Arenig) near Komárov (Prague Basin, Czech Republic)-
Palaeontol.Bohemiae, Praha.
Doubrava M.- Vokáč V. (2004): Ectillaenus aff. advena (Barrande,1872) (Trilobita) from the
Arenigian (Klabava Formation, Lower Ordovician) of the Prague Basin
(Barrandian, Bohemia)- Journal of the Czech Geological Society, Prag.

Ps: Poslední výroční akce sekce, konaná dva dny počátkem září u Koněprus, na počest Milanových narozenin, byla po všech stránkách, opravdu nadmíru vydařená. Zůčastnili se jí
Milan Doubrava, Sláva Grigar, Petr Krýda , Míra Šinágl, Pavel Zavaďák a Václav Vokáč.

Print Friendly

bitcoins

Můžete mne sponzorovat!

Mente et maleo!

Klub Conocoryphe: Drancovat a plenit!
Klub Conocoryphe zpřístupňuje svoje sbírky na internetu pro vědecké a studijní účely. Vystavené exempláře jsou neprodejné.

archivováno NK ČR