sponzor webu

články jxd

vcard

vcard

certifikát původu

Severoafrická acheuleénská industrie a její tvůrci

Acheuleénský pěstní klín ze severní Afriky

Byla sobota, k jedenácté večer. A v tu chvíli přišel mail od inženýra Jiřího Vedrala o novinkách na přírodninách. Otevřel jsem mail, a viděl nově vystavené acheuleénské pěstní klíny ze severní Afriky, u kterých ovšem bylo napsáno, že jejich autorem je Homo erectus. Poslal jsem mu mail, vzkaz přes messenger, SMS, a nakonec jsem mu zavolal. Následně jsme do půlnoci debatovali o významu označení „člověk vzpřímený v širším slova smyslu“, a výsledkem byla dohody, že pro prirodniny.cz zrešeršuji současné poznatky o tvůrcích severoafrických pěstních klínů, což tímto činím.

Nejprve metodickou poznámku: Inženýr Vedral má plnou pravdu a je v souladu s řadou moderních antropologů, kteří užívají termín „Homo erectus sensu lato“ – člověk vzpřímený v širším slova smyslu. To je ovšem zvrácený a navíc nic neříkající název. „Člověk vzpřímený“ je druhové – tedy velmi úzké vymezení, popisujeme-li druh, jde o jasně určenou úzce ohraničenou množinu. Takže pro mne je ve jménu elementární logiky velmi těžké akceptovat termín de facto říkající „užší vymezení v širším smyslu“. Což je zjevně kravina. Severoafrické staropaleolitické a středopaleolitické pěstní klíny však těžko mohl vyráběl „Homo erectus sensu stricto“ – přesně vymezený taxon člověka vzpřímeného – protože ten v severní Africe nikdy nežil a termín je vyhrazen pro asijské populace. Podívejme se tedy v pár větách na archaické lidi a současné poznatky o nich, o jejich nástrojích a o tom, nakolik jsou přítomni v našem genotypu, nakolik jsou skutečně našimi předky.
Homo habilis – 2.1 až 1.5 milionu let před dneškem
Homo habilis
Nezpochybnitelně prvním všeobecně uznaným příslušníkem rodu Homo, člověkem, je Homo habilis, člověk zručný. Jeho industrie měla styl zvaný oldovan a jen málokdo na jejich nástrojích pozná, že jde skutečně o artefakty, a ne o normální šutr. Jejich pozůstatky byly objeveny ve slavné Olduvaji antropologové mu pro nevysokou postavu důvěrně říkají habilísek.
V souvislosti s Homo habilis musíme zmínit dva další trpasličí druhy lidí.
Homo naledi – možná dva miliony let starý, ale možná jen 335 000 až  236 000 let před dneškem.
Trpasličí človíček z africké „jeskyně hvězd“ (naledi znamená v lokálním jazyce hvězdu) objevený v roce 2015 nesjprve spustil senzaci – že jde o nejstaršího lidského předka, starého dva miliony let. pozdější zpřesněné časové výzkumy však ukázaly, že spíše než o prvního člověka jde o slepou vývojovou větev, která žila izolovaně v Africe v období středního paleolitu. Idea, že jde o prvního zástupce rodu Homo, už asi není udržitelná.
Homo floresiensis – „člověk hobit“ – 190 000 až 50 000 let před dneškem
Trpasličí človíček z Indonésie je pravděpodobný potomek Homo habilis, nebo ostrovní nanismus u potomků Homo erectus, každopádně nejde o našeho předka. I on byl trpasličího vzrůstu.
Homo floresiensis
Nyní se dostáváme ke skupině homininů, kteří už někteří jsou našimi přímými předky, kteří vyráběli kamenné nástroje, a kteří mohou být autory severoafrických pěstních klínů acheuleénského stylu.

Homo erectus – 1,9 milionu až 143 000 let před dneškem
Homo erectus
Člověk vzpřímený se vyvinul z habilíska (až někteří autoři považují pozdního H. habilis za erekta, ale to jen na okraj) a je to tvůrce kamenné industrie, která už je k poznání od geofaktů i pro laika. Je to výrobce prvních pěstních klínů. Ve stylu acheuleén. Část badatelů ovšem považuje erekta za výhradně asijský druh (to jest erectus v užším slova smyslu), a jeho africké současníky definuje jako jiný druh. Tím druhem je
Homo ergaster -  1,9 milionu až 1,4 milionu let před dneškem
Homo ergaster
Člověk dělník je podle řady badatelů jiný druh než erectus, jde o populace H. erectus, které zůstaly v Africe a vyvíjely se samostatně. Bez ohledu na to, která skupina má pravdu, i H. ergaster vyráběl acheuleénské pěstní klíny. Úplný zmatek pak vnesly do diskuse analýzy DNA nejslavnějších pozůstatků H. erectus – lebek z kavkazské jeskyně Dmanisi.
Lebka z Dmanisi
Lebka z Dmanisi
Tyto lebky se morfologicky velmi významně vzájemně liší, analýza DNA však ukázala, že ji mají stejnou, že jde o stejný druh. A tím se zásadně zpochybnila odlišnost ergastera a eracta, takže se vědci momentálně nemohou dohodnout, zda jde o jeden, či dva taxony.
Homo antecessor – 1,2 milionu až 800 000 let před dneškem
Homo antecessor
Člověk předek je dalším taxonem, který se objevuje v pestré škále archaických lidí. Nejslavnější pozůstatky pocházejí ze španělské Gran Dolina (komplex Atapuerca). I on vyráběl acheuleénské pěstní klíny, i on (byť tam vzhledem ke klimatickým podmínkám chybí kosterní pozůstatky) mohl v severní Africe ty klíny vytvářet. Případně je mohl vyrábět ten, který se z výše jmenovaných homininů vyvinul. Každopádně „člověkem předkem“ končí vývojový level, ve kterém můžeme terminologicky asi nejčistěji hovořit o „archaických lidech“.
Homo heidelbergensis – 600 000 až 200 000 let před dneškem
Homo heildebergensis
pak také vyráběl acheuleénské pěstní klíny. Ovšem jde už o člověka, kterého řadíme k lidem moderním. Jeho první pozůstatky byly nalezeny (odtud jeho název) nedaleko německého Heidelbergu, ale i ve Španělsku či Africe. Je bezpochybným předkem všech dalších moderních lidí. To jest nejříve populárních neandrtálců.
Homo sapiens neanderthalensis – 350 000 až 40 000 let před dneškem
Homo sapiens neanderthalensis
je dnes už neoddiskutovatelně jen poddruhem našeho vlastního druhu – Homo sapiesn sapiens, protože v našem genotypu jsou prokazatelně obsaženy neandrtálské geny. A pokud se dvě populace mohou plodně křížit, jde o stejný druh, a basta. Mladí neandrtálci ovšem pořád ještě vytvářeli své pěstní klíny v (mlado)acheuleénském stylu. A i oni mohli být autory afrických acheuleénských nástrojů, které najdeme na prirodniny.cz. No a pak neandrtálci vyvinuli mousterien levalloiské a acheuleénské tradice, a pěstní klíny začaly vypadat poněkud jinak – fakt noblesně. Ale to už do našeho povídání nepatří.
Neandrtálský pěstní klín
Závěr našeho povídání je jednoznačný: Určit u afrických acheuleénských pěstních klínů z povrchových sběrů jejich autora, to, který taxon člověka je konkrétně vytvořil, je prakticky nemožné. Proto je na místě označovat jejich autory buď „Homo erectus sensu lato“, nebo – srozumitelněji a jednodušeji – „archaičtí lidé severní Afriky“.
Každopádně – představa „vývojového stromu“ člověka je už dávno neudržitelná, věda už ví, že se náš rod vyvíjel spíše než jako strom jako potok protékající mokřadem. Tu se dva potůčky rozdělí do tří, pak se zase slejí, některý skončí v trávě slepě, další do sebe integruje dva či tři boční přítoky, až to celé nakonec vyvrcholí voliči Miloše Zemana a Andreje Babiše, kteří mají tu drzost nazývat se „člověk moudrý“.

(kompilát zahraničních zdrojů pro potřeby serveru prirodniny.cz zpracoval jxd, zdroj obrázků Wikipedie)

Print Friendly

Milá spolupráce zahájena!

K dnešnímu dni byla databáze fotografií sbírek klubu Conoporyphe sponzorsky poskytnuta serveru

Biolib.cz

Zde naše galerie na biolib.cz

Server patří mezi nejzajímavější české biologické a paleontologické servery.

Print Friendly

Meditace v ordoviku: Zkamenělý strach

Jak P.T. insideři – ať už páni vědci, nebo my prostí sběratelé – vědí, na kraji Prahy je navezena hromada materiálu vykopaného na Brumlovce. Jde o ordovické černé křehké a rozpadavé břidlice, které se vlivem povětrnosti rozpadají.
Když máte kladívko, trpělivost a přízeň bohů tichých bláznů sběratelů, začnou na vás padat nevelcí trilobiti. Především druhu podle mého oka Sokhretia solitaria (BARRANDE 1846 rem. BUDIL 2005) – což samozřejmě musí potvrdit až Petr Budil osobně, ale také (zase podle mého ordoviku zcela neznalého oka) Marrolithus ornatus (Sternberg, 1833), kterého ovšem musí také potvrdit Petr Budil, protože Sternberg už umřel. A jsou stočení.
Sokhretia solitaria (BARRANDE 1846 rem. BUDIL 2005)
Poměr rovných a stočených jedinců je podle mých asi čtyř návštěv tak 1 : 50. Jinak řečeno – skoro všichni jsou v obranné pozici, dokonce i toho Marrolitha se mi jednoho podařilo dostat z kamene i s kouskem křehkého lemu stočeného. Nevíme, proti čemu se ti trilobiti bránili – ale četnosti nálezů jedinců v obranné pozici spolehlivě dokazují, že nastal hromadný stress. Splach zeminy, který trilobity pohřbil v bahně?
Sokhretia solitaria (BARRANDE 1846 rem. BUDIL 2005)
Bez ohledu na příčinu stressu, kvůli kterému se ti trilobiti stočili do kuličky, víme zcela jistě: Ta stočená poloha  (známá samozřejmě i z kambria, nejčastější jsou stočené Conocoryphe sulzeri) je prvním známým pozitivisticky doložitelným projevem emočního ne-libostního chování, prvním hmatatelně doloženým projevem strachu.
Sokhretia solitaria (BARRANDE 1846 rem. BUDIL 2005)
Tak si při preparaci intenzivně uvědomuji děsivou skutečnost, že strach – či snad přijatelněji emoce či alespoň nelibost vyjádřená obranou při ohrožení – pronásleduje živé tvory už od prvohor.
Print Friendly

bitcoins

Můžete mne sponzorovat!

Mente et maleo!

Klub Conocoryphe: Drancovat a plenit!
Klub Conocoryphe zpřístupňuje svoje sbírky na internetu pro vědecké a studijní účely. Vystavené exempláře jsou neprodejné.

archivováno NK ČR