sponzor webu

články jxd

Wikipedie

Wiki

certifikát původu

Jarin – albinotický mutant

Jarin

Jarin - albinotický mutant

je jedinec získaný darem našeho sponzora – Farmy Nahošovice s.r.o.
Farma Nahošovice s.r.o. je naším sponzorským dodavatelem genetického materiálu.
Albinotický mutant znamená jedince, který následkem genetické mutace postrádá pigmentaci a je bílé barvy. Mutace se vyskytuje i u Homo sapiens .
Jarinova facebooková stránka s novinkami z jeho života. Zde Jarin leze.
Sinistralní Helix pomatiaBarva ulity u Helix aspersa a dalších plžů
U Helix aspersa může ulita mít tři barvy, žlutou, červenou a hnědou, každý v důsledku alely lokusu C. Heterozygoté mají zpravidla smíšenou (méně určitelnou a výraznou) barvu, avšak v některých liniích může jedna nebo více alel dominovat. Barva je zaznamenatelnější u mladých jedinců, dospělci získávají hnědý nádech. Jiný barevný lokus, nesouvislý s C, je U, dominantní, pro rovnoměrně rozloženou červenavě tmavě hnědou barvu působí epistaticky přes účinky všech alel C. U také potlačuje všechny typy pásů na ulitě. U na pásy je odlišný od toho, který je způsoben alelou M ° lokusu pro intenzitu pigmentace pásma (De Matos, 1984a). Littorina obtusata dědí zbarvení ulity vzniklé na bázi pigmentů tří barev: fialová, oranžová a žlutá. Badatelé zjistili, že hypotéza o polyalelycké dědičnosti zbarvaní jako u rodu Cepaea nemůže vysvětlit dědičnost barvy ulity Littorina obtusata. Proto je třeba extrémní opatrnosti při úsudcích o dědičnosti berev ulit plžů (Kozminsky, 2014).
Jarin - albinotický mutant
Deroceras juranum byl nejprve popsán jako endemický druh Švýcarských Jur, kde se vyskytuje ve vysokých nadmořských výškách (Wüthrich, 1993). Popis druhu Deroceras juranum však byl založen především na jeho charakteristické černě fialové barvě těla. Experimenty chovu a srovnávací studie genitální anatomie a reprodukčního chování ukazují, že D. juranum není ničím jiným než barevnou formou obvykle krémové barvy Deroceras rodnae. Barva těla se zdá být kódována jediným lokusem o dvou alelách, z nichž alela nesoucí fialové zbarvení je dominantní nad alelou nesoucí krémové zbarvení. Topografická variace barev byla také pozorována u arionidových slimáků. Je diskutován její možný biologický (selektivní?) význam. Slimáci jsou schopni se reprodukovat samooplodnění s tím, že jejich potomci vykazují rekombinaci genů. (Reise, 1997).
Jarin - albinotický mutant - defekuje na strop arcy
Reakce na změnu střední a extrémní slanost mořské vody Bílého moře byly zkoumány u mořských plžů Littorina saxatilis s různými geneticky determinovanými barvami ulit za účelem testování hypotézy o fyziologické selekci jako hnací síly změny fenotypové struktury tohoto druhu podle salinity. Některé ze studovaných fyziologických reakcí se nelišily u jedinců s odlišným zbarvením skořápky, včetně míry spotřeby kyslíku, rychlosti ztráty soli při extrémně nízké slanosti a rychlostí odezvy chování a otvírání. Plži s hnědým ulitami(kteří se nacházejí převážně v ústí řek) však prokázali lepší schopnost přežití v podmínkách extrémně nízké slanosti a kombinace nízké slanosti a nízké teploty / mrazu ve srovnání s purpurově zbarvenými jedinci, kteří jsou častější v mořských lokalitách. Plži s hnědou ulitou také vykazují tendenci více reagovat na nepříznivou změnu slanosti, tak že relativně více takto zbarvených zvířat se uzavřelo v ulitě krátce po umístění do vody o nízké slanosti. Předpokládá se, že tyto fyziologické rozdíly mohou poskytnout selektivní výhodu hnědé formě při extrémně kolísavém salinitním a teplotním režimu ústí řek Bílého moře. Tím výrazné zvýšení relativního výskytu této formy směrem k ústí řek Bílého moře může být výsledkem fyziologické selekce na fenotypické (genotypické) struktuře populací L. saxatilis (Sokolová, Berger, 2000).
Jarin - albinotický mutant - defekuje na strop arcy všude
Predace ptáky je jedním z nejpravděpodobnějších faktorů polymorfismu zbarvení skořápky u Cepaea nemoralis. Ptáci často loví plže, a volba kořisti se mění se zbarvením kořisti. Ve všech předchozích studiích však byla viditelnost barevných forem plžů určena pouze použitím lidského vidění, které se výrazně liší od vizuálního vnímání ptáků. Autoři posoudili, jak ptáci vnímají barvy čtyř barevných forem Cepaea nemoralis pomocí fyziologických modelů ptačí perspektivy. Vypočítali kombinovaný chromatický a achromatický kontrast mezi skořápkami a třemi typy pozadí prostředí jako měřítko nápadnosti ulity. Stupeň přizpůsobení barvy pozadí u Cepaea nemoralis závisel jak na barevné formě ulity, tak na typu biotopu. V průměru byly pruhované formy nápadnější než nenepruhované formy. Formy byly nejméně nápadné v suché vegetaci a nejvýraznější na holé půdě. Také jsme zjistili významnou interakci mezi typem stanoviště a barvou form. Relativní viditelnost barevné formy ulity závisela na stanovišti a byla nejvíce variabilní proti zelené vegetaci. Studie poskytuje první informace, jak potenciální predátoři plžů – ptáci – vidí mořské druhy Cepaea nemoralis. Výsledky jsou diskutovány ve světle několika hypotéz vysvětlujících selektivní predaci barevných forem Cepaea nemoralis. (Surmacki, Ożarowska-Nowicka, Rosin, 2013)
Sinistralní Helix pomatia
Albinismus plžů
Albinismus u Lytmnaea stagnalis appressa Say je zděděn jako jednoduchá mendelovská recesivní alela. Křížení dvou jedinců je výrazně častější než samooplodnění u hlemýžďů, kteří mají možnost kontaktu s jinými jedinci. Přenesená sperma jiného jedince po kopulaci může zůstat životaschopné v těle příjemce až 116 dnů. Je nepravděpodobné, že cizí spermie jsou uloženy tak vysoko v reprodukčním traktu jako semenné vezikuly, jelikož albínští plži předtím oplodnění pigmentovanými jedinci a později ještě jedinci albíny albínů vyvolaly v první filiální generaci albinismus (Cain, 1956).
Jarin - albinotický mutant - defekuje i na potravu
Albinismus ve čtyřech laboratorních chovech Physa (Physella) heterostropha pomilia vyvolaly dva recesivní, nealukční geny. F2 dihybridní potomstvo vykazovalo poměr 9: 7 klasicky spojený s reciproční recesivní epistázou mezi nespojitými lokusy. To je v kontrastu se situací u lépe známých plžů a poskytuje to cenný nástroj pro studium reprodukční biologie u těchto fakultativně se samooplozujících hermafroditů (Dillon, Wethington, 1992).
Sinistralní Helix pomatia
Genetická variabilita Helix arpersa
Geografická variabilita morfologie ulity a izoenzymů  Helix aspersa byla studována ve 24 různých regionech Řecka a Kypru. Analýza hlavních komponent a klastrová analýza ukázala zeměpisný trend v sedmi proměnných charakteristikách, které byly společně zkoumány. Morfologické rozdíly mezi populacemi měly dostatečnou intenzitu pro vytvoření diskriminačních funkcí, které byly schopny správně klasifikovat 100% případů pouze u tří populací, zatímco klasifikace zbytku se pohybovala od 20% do 60% – genetický polymorfismus 13 enzymových systémů s 15 lokusy a 47 alelami. Tři byly monomorfní u všech populací. Percento polymorfních lokusů (P) se pohybovalo od 33,3% do 66,7% a průměrná očekávaná heterozygotnost byla od 0,152 do 0,254. Významné odchylky od rovnováhy Hardy-Weinberga byly zjištěny ve většině lokusů ve většině populací. Polymorfismus se velmi lišil od jedné populace k druhé, ale neexistovala korelace mezi morfologickými a genetickými variacemi. Samostatná autokorelace v kontinentálních populacích měla tendenci výrazně klesat s rostoucí vzdáleností pro několik lokusů. Výsledky zjištěné korespondenční analýzou a dendrogramem vytvořeným algoritmem UPGMA s použitím identity Nei (I) ukázaly, že stupeň genetické identity byl vysoký mezi studovanými populacemi kromě skupiny N.W. řecké populace. Genetické rozmanitost se zdá být ovlivněna různými faktorty v kontinentální a ostrovní populaci. (Lazaridou, Karakousis, Staikou, 1994).
Sinistralní Helix pomatia
Albinotičtí jedinci Helix aspersa
Albinotičtí jedinci Helix aspersa se vyskytují v přirozených populacích i v zemědělských chovech. Vědci dohledali sedm spontánních mutací. Pět z nich bylo testováno na genetickou homologii. Všech pět mutantů prokázalo, že mají stejnou recesivní alelu jako dva albínové získaní z přirozených populací, takže rychlost mutace je extrémně vysoká. (De Matos, 1984b)
Sinistralní Helix pomatia
Zdroje:
Cain, Gertrude L. (1956). Studies on Cross-Fertilization and Self-Fertilization in Lymnaea Stagnalis Appressa Say. Biological Bulletin. Vol. 111, no. 1, pp. 45–52. doi:10.2307/1539182 [online; cit. 2018-07-14]. Dostupné z WWW:  <https://www.journals.uchicago.edu/doi/pdfplus/10.2307/1539182>.
De Matos, R. M. Albuquerque (1984a). Genetics of shell ground colour in Helix Aspersa I. colour locus, uniform and their interactions. Heredity. Vol. 53, no.1, pp. 21–35. https://doi.org/10.1038/hdy.1984.59
De Matos, R. M. Albuquerque (1984b). Genetics of shell ground colour in Helix aspersa II. Albino, its mutations and interactions. Heredity. Vol. 53, pp. 21–35. https://doi.org/10.1038/hdy.1984.60
Dillon Robert T. Jr., Wethington, Amy R.(1992). The inheritance of albinism in a freshwater snail, Physa heterostropha. US National Library of Medicine National Institutes of Health. J Hered. Vol. 83, no. 3, pp. 208-10. [online; cit. 2018-07-14]. Dostupné z WWW: <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/1624767>.
Kozminsky, E. V. (2014). Inheritance of the background shell color in the snails Littorina obtusata (Gastropoda, Littorinidae). Russian Journal of Genetics. Vol. 50, no. 10, pp. 1038–1047. https://doi.org/10.1134/S1022795414100044
Lazaridou, Maria & Karakousis, Y & Staikou, Alexandra. (1994). Geographical variation in shell morphology and isoenzymes of Helix aspersa MÜller, 1774 (Gastropoda, Pulmonata), the edible land snail, from Greece and Cyprus. Heredity. Vol.72, no. 1, pp. 23-35. DOI: 10.1038/hdy.1994.3 [online; cit. 2018-07-14]. Dostupné z WWW: <https://www.researchgate.net/publication/
31941622_Geographical_variation_in_shell_morphology_and_isoenzymes_of_Helix_aspersa_
MUller_1774_Gastropoda_Pulmonata_the_edible_land_snail_from_Greece_and_Cyprus>.
Reise, Heike (1997), Deroceras juranum—a Mendelian colour morph of D. rodnae (Gastropoda: Agriolimacidae). Journal of Zoology. Vol. 241, no.1,  pp.103-115. doi:10.1111/j.1469-7998.1997.tb05502.x
Sokolova, I.M., Berger, V. Ja. (2000). Physiological variation related to shell colour polymorphism in White Sea Littorina saxatilis. Journal of Experimental Marine Biology and Ecology. Vol. 245, no.1 pp. 1-23. https://doi.org/10.1016/S0022-0981(99)00132-X
Surmacki, Adrian, Ożarowska-Nowicka, Agata, Rosin, Zuzanna M. (2013). Color polymorphism in a land snail Cepaea nemoralis (Pulmonata: Helicidae) as viewed by potential avian predators. Naturwissenschaften  Vol. 100, pp.533–540. DOI 10.1007/s00114-013-1049-y. US National Library of Medicine National Institutes of Health. [online; cit. 2018-07-14]. Dostupné z WWW: <https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3689469/>.
Wüthrich, A.(1993). Deroceras (Plathystimulus) juranum n. sp., eine endemische Nacktschnecke aus dem Schweizer Jura. Archiv für Molluskenkunde. Vol. 122, pp. 123–131.

počítadlo.abz.cz

Print Friendly

sponzor šnečína

Farma Nahošovice s.r.o. je naším sponzorským dodavatelem genetického materiálu.

mente et maleo!

Klub Conocoryphe: Drancovat a plenit!
Klub Conocoryphe zpřístupňuje svoje sbírky na internetu pro vědecké a studijní účely. Vystavené exempláře jsou neprodejné.

archivováno NK ČR

sůtra

sůtra