sponzor webu

články jxd

vcard

vcard

certifikát původu

djX

Na Conocoryphe do Voseka nechoďte

Nedávno jsem zakoupil za 70 Kč brožuru Chráněná území ČR Plzeňsko a Rokycansko a to díl okres Rokycany. Chtěl jsem se pokochat četbou o krajině kterou mám rád a také o geologických a paleontologických lokalitách, které často důvěrně znám více než 45 let. Nebudu chodit okolo horké kaše, jsem zklamán, protože publikace je plná nepřesností a chyb. Hned v úvodní kapitole (str. 2) se uvádí, že nejjižnější bod okresu se nachází u obce Mšeno namísto Mešno. Následující odstavec již možným překlepem není, protože se zde uvádí, že nejvýše položeným bodem okresu Rokycany je kóta hory Brno (718,1 m. n. m.), což se nezakládá na pravdě, je jím kóta hory Radeč (721 m. n. m).
Jelikož jsme na sběratelských stránkách a tento příspěvek není recenzí, všimněme si především problematiky která Nás nejvíce zajímá a to trilobitů. Fauna velmi paleontologicky bohatých výchozů skryjských břidlic v přírodní památce Biskoupky je v publikaci charakterizována třemi druhy trilobitů, z nichž uvedený taxon Conocoryphe gerlinda zde zjištěn dosud nebyl (zde je velmi hojný poddruh Conocoryphe sulzeri atlanta) a taxon Skreiaspis spinosa je uveden nesprávně jako Skrejaspis spinosa. Nesprávně uveden je též Trinucleoides reussi jako Trinucleoide reuusi na str. 26. Používání zastaralých (synonymních) jmen druhů trilobitů lze ještě pochopit, např. Symphysurus pater  = Symphysurus rouvillei , Placoparia barrandei = Placoparia (P.) cambriensis, ale doslova třešničkou na dortu je informace o výskytu rodu Conocoryphe v šáreckých konkrecích ve Voseku (str.28). Těžko zdůvodnitelným počinem je také zařazení fotografie dvou kompletních jedinců trilobitů Colpocoryphe bohemica ze šáreckého souvrství (darriwilian) jako ilustraci k lokalitě Rumpál (libeňské souvrství, sandbian). Tyto „fotogenické“ fosílie dobře znám, protože jsem je měl možnost studovat v r. 1986 ve sbírkách muzea v Rokycanech, kde se také v sedmdesátých letech prodávalo jejich foto coby pohlednice. Tyto unikátní exempláře pocházejí z lokality Drahouš u Rokycan. Národní přírodní památka Vosek a přírodní památka Rokycanská stráň jsou také znázorněny na totálně neaktuálních mapových podkladech (str. 28 a 36), kde ještě není zakreslena dálnice D5 ani silnice spojující oseckou silnici s osadou Díly.
Srovnávat tak odbornou úroveň geologicko-paleontologické části této publikace například s knihami Chráněná území ČR – Praha nebo Geologické památky Prahy prostě nelze a to je škoda, protože neobyčejně geologicky pestré a celosvětově známé území okresu Rokycany by si skutečně fundovanou a reprezentativní publikaci jistě zasloužilo. Mimochodem, byla by to též pocta všem sběratelům a soukromým badatelům, kteří v minulosti převážnou většinu zdejších paleontologických lokalit pro vědu objevili (např. K. Holub, V. Kraft, J. Kušta, C. Klouček, R. Růžička, aj.). Suma sumárum, na můj vkus až příliš mnoho nedostatků na 40 stranách textu a lze jen doufat, že se je v dalším vydání jinak zdařilé publikace podaří odstranit.

Václav Vokáč

Bude výstava sběratelů?

Západočeské muzeum v Plzni a občanské sdružení Palaia by rádi uspořádali nonprofitní výstavu, kde by se mohli prezentovat jednotliví sběratelé zkamenělin. Akce tohoto druhu u nás doposud  chybí a měla by upozornit na dvěstě let trvající sběratelskou tradici, která je  nesporným přínosem pro česká muzea a paleontologii.

“Sběratelé zkamenělin  vystavují”
Termín: 15 září až 4 prosinec 2011
Místo: Západočeské muzeum v Plzni
V den vernisáže (nejspíše v 16 hodin) by proběhl  seminář věnovaný uctění památky Vratislava Koduleho.

K dispozici je 15 velkých vitin o rozměrech 150 x 50 x 17O cm, dále 5 pultových vitrin o rozměrech 150 x 60 x 25 cm. Vitriny jsou uzamkatelné a výstavní prostor je neustále pod dohledem hlídačů. Naplnění vitriny samozřejmě není
podmínkou, při menším počtu kusů můžeme některé vystavovatele sdružit. Ostatně exitují týmy sběratelů – kamarádů, kteří společně vysbírávají stejné lokality nebo skupiny zkamenělin.
Sběratel by měl mít tištěný seznam zapůjčených exponátů, ten mu kurátor výstavy potvrdí (razítko, podpis). Tímto reverzem se muzeum zavazuje vrátit stejné exponáty v samozřejmě nepoškozeném stavu.  Ručit bude kurátor výstavy, tedy Josef Pšenička a potažmo celé Západočeské muzeum. Sběratel – vystavovatel by měl zkameněliny  zapůjčit nejpozději  týden před zahájením výstavy. Instalaci exponátů bude provádět výstavní oddělení, to rovněž vytiskne etikety k nim, případně fotografie, podle vystavovatelových informací.  Dále se jedná o něčem, co jsme pracovně nazvali sběratelský životopis.

O obsahu a formě bych se rád s každým pobavil, vím že někteří se trochu bojí. Upřímně, ale nevím, proč se stydět za sbírání, koneckonců i Barrande, nebo Šternberk byli sběratelé. Osobně bych se rád s každým sběratelem sešel a probral s ním možnosti. Proto se prosím ozvěte!

Kontakt za Palaiu : Radek Labuťa, labutar@seznam.cz , telefon 775 374 335, případně Lukáš Laibl,
lukaslaibl@gmail.com , telefon  776 722 711

Já za sebe dodávám: Bylo by asi dobré, kdyby k seznamu sběratel rovnou uvedl, na jekou částku si fosilii cení, a kurátor by převzetí stvrdil podpisem – tím by se předešl možným sporům o náhradu škody. Pokud se tohle dořešíí, rozhodně se jako osoba výstavy zúčastním. Zamlouvám si jednu z menších vitrin na expozice mého zájmu – to jest exuviace kambrických trilobitů a vývojová stadia rodu Conocoryphe. jxd

Lichidi, šlechta mezi trilobity

Lichidi (řád Lichida) byli globálně rozšířenou skupinou trilobitů, oživující mořská prostředí po značnou část staršího paleozoika (ordovik-střední devon). Morfologickou stavbou exokeletonu náleželi mezi nejsložitěji utvářené a vývojově nejpokročilejší trilobity. Některé taxony dorůstaly z hlediska trilobitů velkých rozměrů a mohou být příkladem evolučního gigantismu, jako například severoamerický, devonský Terataspis dosahující až 70 cm délky. Nebo naopak jsou známy taxony trpasličího vzrůstu, jako například z barrandienského devonu popsané rody Perunaspis a Lobopyge (okolo 2 cm).
V pražské pánvi nalézáme zástupce tří podčeledí a to Lichinae (Bohemolichas, Uralichas, Dicranopeltis), Homolichinae (Metopolichas(Holoubkovia), Platylichas) a Trochurinae (Trochurus, Dicranogmus, Paraleiolichas, Lobopyge, Acanthopyge(Acanthopyge), Perunaspis). Z těchto 11 rodů bylo 7 rodů (Acanthopyge, Lobopyge, Perunaspis, Dicranogmus, Dicranopeltis, Trochurus a Bohemolichas) popsáno na barrandienských druzích, což činí z pražské pánve pro výzkum lichidních trilobitů jednu z nejvýznamnějších oblastí.
Nás může těšit, že některé lichidy objevili a popsali též soukromí badatelé, neboli pokročilí sběratelé, jako například Karel Holub a Robert Růžička již na počátku 20 století. I za poslední léta sběratelé přinesli zajímavé nálezy, jak dokládá záchrana značného množství lichidního materiálu ze svého času opomíjeného, dočasného výkopu pro ČOV u Oseka (šárecké souvrství), nebo překvapivé nálezy zástupce rodu Platylichas v králodvorském souvrství.
Přestože lze Barrandien nadneseně nazvat „Mekkou“ lichidních trilobitů, není zde jejich výskyt rovnoměrně rozložen na jednotlivá souvrství, ba naopak, výskyt je velmi nerovnoměrně rozložen od spodního ordoviku (tremadoku) až do středního devonu (eifel).
V ordovických sedimentech pražské pánve jsou lichidi zastoupeni vzácně až velmi vzácně v třenickém až dobrotivském souvrství (Holoubkovia, Bohemolichas, Uralichas) a poté až v králodvorském souvrství (Platylichas, Trochurus). V době sedimentace libeňského až bohdaleckého souvrství a též kosovského souvrství, neměli v pražské pánvi lichidní trilobiti vhodné prostředí pro život, patrně vzhledem k značnému ochlazení klimatu v těchto obdobích. Lze konstatovat, že každý nález ordovického lichida  v Barrandienu je pro mnohé z nás, malým paleontologickým svátkem.
Zřetelné oteplení klimatu počátkem siluru, vedlo k postupné introdukci řady trilobitových společenstev, jejichž často významnou součástí bylo i několik lichidních taxonů (Dicranopeltis, Trochurus, Paraleiolichas a Dicranogmus). Nejlépe se dařilo lichidům v mělkovodních biotopech s lokální tufiticko-karbonátovou sedimentací, situovaných na povrchu několika podmořských vulkánů v období llandoveru (želkovické souvrství), wenlocku (motolské souvrství) a spodního ludlowu (báze kopaninského souvrství). Pouze v litohlavském souvrství (llandover) vzhledem k abiotickým podmínkám jeho vzniku, není výskyt žádných trilobitů (lichidů nevyjímaje) zatím doložen.Velkou záhadou je vzácné a druhově chudé zastoupení lichidů (Dicranogmus) ve svrchním siluru (ludford-přídolí) pražské pánve, přestože především kopaninské souvrství obsahuje vysoce diverzifikovaná trilobitová společenstva, čítající celkově okolo 120 druhů.
Další velký „boom“ v rozvoji lichidních trilobitů v pražské pánvi nastal ve spodním devonu. Tropické moře spodního devonu, poskytovalo škálu mělkovodních i hlubokovodnějších prostředí, které oživovali zástupci převážně velikostí drobných taxonů (Lobopyge, Perunaspis a Acanthopyge). Již stratigraficky nevysoko nad hranicí silur-devon nastupují v lochkovském souvrství (lochkov) lokálně hojní zástupci taxonu Lobopyge. Nejvyšší diverzity však dosáhli lichidi v období pragu až eifelu, kdy k rodu Lobopyge přistupují ještě Perunaspis a Acanthopyge. V chotečském souvrství (eifel) je rod Acanthopyge lokálně natolik hojný, že podle něho byla nazvána na koněprusku rozšířená, mělkovodní litofacie převážně bioklastických, tzv. akanthopygových vápenců.
Přestože lichidních trilobitů bylo ze sedimentů pražské pánve popsáno zatím 33 druhů (počet není jistě konečný), pouze u čtyř je relativně obstojně známa morfologie exoskeletonu, jako například ve fotogalerii Klubu Conocoryphe vystaveného, unikátního, téměř kompletního jedince Bohemolichas incola ze šáreckého souvrství (darriwilianu). Převážná většina druhů je však známa nedokonale, pouze na základě izolovaných částí, nebo dokonce pouze fragmentů částí exoskeletonů. Téměř neprobádaný je ontogenický vývoj, velké mezery jsou i ve znalosti biostratigrafického výskytu konkrétních druhů, atd..
Pro přehled uvádím seznam validních druhů lichidních trilobitů popsaných z pražské pánve:

Ordovik

Metopolichas (Holoubkovia) klouceki (Růžička, 1926) – velmi vzácný, třenické a mílinské souvrství, tremadok
Bohemolichas praecursor (Holub, 1911) – velmi vzácný, klabavské souvrství, floian – spodní darriwilian
Bohemolichas incola (Barrande, 1872) – nehojný, šárecké souvrství, darriwilian
Bohemolichas histrion Pek-Vaněk, 1993  – velmi vzácný, dobrotivské souvrství, svrchní darriwilian- spodní sandbian
Uralichas avus (Barrande, 1872)- vzácný, šárecké souvrství, darriwilian
Uralichas giganteus (Holub, 1908)- velmi vzácný, šárecké souvrství, darriwilian
Uralichas frangipana Šnajdr, 1985 – velmi vzácný, dobrotivské souvrství, svrchní darriwilian-spodní sandbian,
Platylichas (P.) milosi Vaněk-Vonka, 2004 – velmi vzácný, králodvorské souvrství, katian
Trochurus aff. toernquisti Gürich, 1901 – velmi vzácný, králodvorské souvrství, katian

Silur

Dicranopeltis imperfecta Šnajdr, 1975 -vzácný, želkovické souvrství, llandover
Dicranopeltis reporyjensis Phleger, 1937 – nehojný, motolské souvrství, wenlock
Dicranopeltis scabra (Beyrich, 1845) -nehojný, motolské souvrství, wenlock
Dicranopeltis propinqua (Barrande, 1846) -nehojný, motolské souvrství, wenlock
Dicranopeltis tenax Vaněk, 2002 -vzácný, hranice motolské-kopaninské souvrství, wenlock-ludlow
Trochurus sarfi Šnajdr, 1980 -velmi vzácný, želkovické souvrství, llandover
Trochurus buffoides Vokáč, 1999 -velmi vzácný, motolské souvrství, wenlock
Trochurus speciosus Beyrich, 1845 -hojný, motolské souvrství, wenlock
Trochurus pulcher Hawle et Corda, 1847 – nehojný, motolské souvrství, wenlock
Paraleiolichas ambiguus (Barrande, 1846)- nehojný, motolské souvrství, wenlock
Paraleolichas versutus Vaněk, 2002 – lokálně hojný, motolské souvrství, wenlock
Paraleiolichas heteroclytus (Barrande,1846)- lokálně hojný, hranice motolské-kopaninské souvrství, wenlock-ludlow
Dicranogmus simplex (Barrande, 1846) –vzácný, kopaninské souvrství, ludlow
Dicranogmus sp. – velmi vzácný, požárské souvrství?, přídolí

Devon

Lobopyge pragensis (Bouček, 1933) – lokálně hojný, lochkovské souvr.- spodní část, lochkov
Lobopyge richteri Vaněk, 1959 – lokálně hojný, lochkovské souvr.-svrchní partie,lochkov
Lobopyge branikensis (Barrande, 1872)-nehojný, pražské souvrství, dvorecké váp., prag
Lobopyge parva (Barrande, 1846) -velmi vzácný, pražské souvrství, koněpruské váp., prag
Lobopyge docekali Vaněk, 1959  – nehojný, zlíchovské souvrství, chýnické váp., zlíchov,
Lobopyge aigaion (Vaněk, 2002) – vzácný, zlíchovské souvrství- báze, zlíchov
Perunaspis longispina Přibyl, 1949 – lokálně hojný, dalejsko-třebotovské souvr., třebotovské váp.,dalej
Perunaspis helga Přibyl-Vaněk-Hörbinger, 1986 – velmi vzácný, chýnické váp.,zlíchovské souvr., zlíchov
Perunaspis minuta (Barrande, 1846)- vzácný, pražské souvrství, dvorecké váp., prag
Acanthopyge (?) pervasta Přibyl-Vaněk-Hörbinger, 1986 – nehojný, suchomastské váp., dalejsko-třebotovské souvr., zlíchov-dalej
Acanthopyge (A.) haueri (Barrande, 1846) -lokálně hojný, akanthopygové vápence, chotečské souvr., eifel,

Pro některého z kolegů bude možná tento příspěvek nošením dříví do lesa, pro jiného může být názornou ukázkou toho, že neexistuje pouze kambrium, rozkopaná Felbabka a neustálé hořekování nad napajcovanými Ellipsocephaly na Aukru. Ve vápencových lomech Čeřinka, Vozkop, Hvížďalka aj., leží tolik cenného paleontologického materiálu, že bude pravděpodobně dříve rozemlet na vápno, než vůbec někdo stačí rozpoznat, že je pro paleontologii dosud nepoznaný… S pozdravem V. Vokáč

bitcoins

Můžete mne sponzorovat!

Mente et maleo!

Klub Conocoryphe: Drancovat a plenit!
Klub Conocoryphe zpřístupňuje svoje sbírky na internetu pro vědecké a studijní účely. Vystavené exempláře jsou neprodejné.

archivováno NK ČR